Hybridní vozy jsou definovány jako vozy, které pohání dva zdroje energie. Může se zdát, že jde o moderní vynález, ale historicky první zmínka o hybridním pohonu pochází už z roku 1665, kdy vznikly plány na vůz pro čínského císaře Khang-hsi, který měl být poháněn parou a zároveň tažen koňmi. Bohužel ale nelze dopátrat, zda byl tento nápad nakonec realizován.
Více informací...Za skutečného vynálezce hybridního pohonu dnes považujeme konstruktéra Ferdinanda Porsche. Ten v roce 1899 vytvořil systém s názvem Lohner-Porsche Mixte, kde využil zážehový motor k pohonu dynama, které nabíjelo několik akumulátorů. Ty předávaly energii elektromotorům v předních kolech. V roce 1901 Porsche dokonce zvítězil se svým strojem na závodech Exelberg Rally. Celkem se vyrobilo více než 300 hybridů, bohužel ale nedokázali cenově konkurovat vozům, které sjížděly z Fordovi montážní linky.
V roce 1915 společnost Woods Motor Vehicle představila systém pohonu Dual Power, který pro pohon vozu při nízké rychlosti využíval elektromotor a naopak při vyšší rychlosti byl využíván benzinový agregát.
Vývoj hybridních pohonů pak na nějakou dobu ustal a vrátil se na scénu až o 50 let později. V 60. letech 20. století se stalo velkým téma v USA znečišťování ovzduší osobní automobilovou dopravou. Z tohoto důvodu Kongres Spojených států v roce 1966 představil nové zákony, které podporovaly větší využívání elektrických vozidel ve snaze snížit znečištění ovzduší. Zájem veřejnosti o hybridní vozy vzrostl až po arabské ropné krizi v roce 1973, kdy došlo k prudkému nárůstu cen benzínu.
Následujících 25 let výrobci automobilů vynaložili miliardy dolarů na výzkum a vývoj hybridních technologií. Navzdory tomu bylo vyrobeno velmi málo vozidel, která by mohla snížit světovou závislost na ropě a konkurovat benzínovým vozidlům cenou i výkonem. Koncem 90. let se představilo pár čistě elektrických vozů jako například GM EV1 nebo Toyota RAV4 EV, ale byly brzy staženy z trhu.
V roce 1997 představila japonská automobilka Toyota model Prius, první hybridní vozidlo s celosvětovým úspěchem, jehož prodej se doposud vyšplhal na milion kusů. Jde o první sériově vyráběný hybrid. Dodnes patří Toyota mezi největší výrobce hybridních automobilů na světě.
Hybridní vozy lze dělit podle hnacího ústrojí na:
Sériový hybrid je poháněn čistě elektrickým motorem a spalovací motor slouží pouze k dobíjení baterií. Jeho nejsilnější stránkou je městský provoz a především jízda stylem stop-and-go, při níž dosahuje spalovací motor nízké efektivity.
Paralelní hybrid je vybaven spalovacím motorem a elektromotorem, které jsou propojeny převodovkou. Oba motory jsou zapojeny paralelně a k pohonu automobilu lze využít buď jeden z nich nebo oba najednou. Je efektivnější při vyšších rychlostech a je levnější, protože si vystačí s bateriemi o menší kapacitě.
Sériový/paralelní hybrid umí podle potřeby přepínat mezi sériovým a paralelním režimem a kombinuje tak výhody obou dvou.
Další dělení je podle stupně hybridizace na:
Micro hybrid má systém Start/Stop a funkci rekuperace brzdné energie. Tu micro hybrid využívá k dobíjení akumulátoru.
Mild hybrid je po celou dobu jízdy poháněn spalovacím motorem. Elektromotor využívá pouze jako podporu spalovacího motoru (například při zrychlení nebo rozjezdu).
Full hybrid je plně hybridní vůz. Spalovací motor spolupracuje s elektromotorem a navzájem si pomáhají. Automobil dokáže jet čistě na elektrický pohon v závislosti na kapacitě baterií.
Plug-in hybrid lze nabíjet ze zásuvky či dobíjecí stanice.
Nejprodávanější hybridní značkou v roce 2020 v České republice byla Toyota (4046 prodaných vozů), následoval Ford (1746 prodaných vozů) a třetí byla automobilka Suzuki (1570 vozů).
Mezi nejprodávanější modely v České republice za rok 2020 patří Toyota Corolla (hybrid), Toyota RAV4 (hybrid) a Škoda Superb (hybrid).